Téma první

  Zelenými lesy, lukami a řekou Ohří, která svými každoročními záplavami přinášela úrodnou půdu a množstvím zvěře zde žijící, nepohrdly už staré kmeny Germánů a Slovanů. Nikdo neví, kde přesně se rozprostírala tzv. louka, podle které se jeden z kmenů začal zvát Lučané. Ale všichni víme, že podle Kosmovy kroniky české existuje bájný příběh, v němž v bitvě na Turském poli porazí,do té doby sílící, kmen Čechů vojsko Vlastislava, knížete Lučanů. Poté kníže Čechů Neklan ušetří na životě Vlastislavova syna Zdislava a nechá mu vystavět mezi břehy Ohře hrad Drahúš. Hrad, lépe řečeno hradiště, celé z dřevěných palisád, se strážnou věží kvádrového tvaru s doškovou střechou, stálo na rovině z jediného důvodu, aby se dalo lehce dobýt. Zdislav, ač ještě chlapec, byl stále synem knížete Lučanů a v budoucnu by se mohl postavit proti Neklanovi jako jeho otec.

 

  Co se dělo dál asi všichni víme. Proradný Durynk připravil Zdislava o život podlým způsobem, ale kýžené odměny se mu nedostalo. Neklan ho odsoudil k smrti, kterou si měl sám zvolit.Vybral si jednu z olší na břehu Ohře. Kolem dnešního říčního koryta je opravdu starých stromů pomálu, ale co když ještě „ Durynkova olše“ stojí?
Hradiště stávalo na malém poli za dnešními „česačkami“. V 19.století zde rod Schwarzenberků financoval archeologický výzkum a domněnky se potvrdily. Dnes už nám tehdejší hradiště připomíná pouze val, po kterém jdeme cestou k řece.

 

  Běžte se tam podívat a vraťte se myšlenkami do dávných časů. Jak asi vypadalo hradiště? Jak se v něm žilo? Jací byli lidé, a jak vypadali Durynk, Neklan či nebohý Zdislav?

 

 Případné dotazy a podněty zasílejte na adresu: mailto:ocima.deti@email.cz?subject=T%E9ma%20prvn%ED