Téma třetí

  Chceme-li co nejpravděpodobněji vysvětlit název města, musíme se vrátit k Hájkově kronice, podle které už v roce 764 měl postavit jakýsi „Krotbok“ či „Krotboj“ z rodu Vršovců hrad, jemuž dal jméno Postoloprty. Když přišel na ono místo, našel tu muže flikujícího boty a na dotaz, cože to dělá, odpověděl: „Postoly prtuji.“

 

  Tento výrok, podobný odpovědi muže, který tesal práh na jiném místě (bezesporu víte kde), dal vzniknout jménu města. Kronikář Hájek rád dával událostem bájný nádech. Držme se však názvu odvozeného od Porta Apostolorum.

 

  V lednovém čísle Zpravodaje jsme opustili klášter, který se ocitl po útoku rozběsněných husitů roku 1420 v doutnajících ruinách. Nezbylo z něj skoro nic, ale majetek byl velice rozsáhlý. Pomineme-li přidružená proboštství, farnosti, klášterní mecenáše, desátky a službu, která mu přinášela nemalé zisky, byl klášterní statek úctyhodný; rozprostíral se na západ až k Seleticím, jižně k Levonicím, Lipenci a Malnicím, severně k Počeradům a Poleradům a východně přes Březno, Lenešice až k Lounům. Samotná rozloha kláštera čítala sedm hektarů.

 

  O velikosti kláštera mimo jiné vypovídá pasáž z kroniky doktora Emila Mendela: „V září 1932 jsem si pod vedením vrchního schwarzenbergského správce pana Krause prohlédl sklepy dnešního zámku. Začínají u tzv. starého zámku a táhnou se, často ve třech podlažích, pod východní částí zámecké zahrady. Dále pak pod západní částí zahrady až k lounsko-postoloprtské silnici. Tam je chodba zazděná. Musela pokračovat pod silnicí, stavěnou teprve v roce 1845, k domu na druhé straně silnice… Zda chodba vedla dále, se dnes ještě nedá zjistit. Tyto sklepy, či lépe chodby, jsou stavěny z cihel a ústí do gotických oblouků. Osvětleny byly ze zámecké zahrady. Jsou 160 metrů dlouhé, 4 metry široké (ne-li více) a 4 metry vysoké.“

 

  Zánikem kláštera bezpochyby skončila jedna z nejvýznamnějších etap historie Postoloprt. Veškerý majetek byl vyvlastněn husitskými městy.
Až v době, kdy regentství vykonával Jiří z Poděbrad a prováděla se revize královského majetku, nastala změna. Lounští byli povinni roku 1453 vrátit Postoloprtům majetek. Král přenechal Postoloprty Jiřímu z Poděbrad a ten svému synovi Bočkovi z Kunštátu. Poté byly Postoloprty připojeny k panství hradu v Mostě a hned poté byl všechen majetek postoupen pánům z Veitmile. Ti zde hospodařili do roku 1600 a zasloužili se o povýšení Postoloprt na městečko.

 

  Vznikla zde tvrz, pivovar, zdárně se obhospodařovaly pozemky, louky a rybníky. V témže roce prodala Veronika z Veitmile panství svému manželovi Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka, kterému vysoké postavení v Českém království umožnilo přizpůsobit své sídlo. V roce 1611 vybudoval na místě tvrze honosný zámek čtvercového půdorysu s taškovou střechou.

 

  Za necelých deset let přišel zámek k první újmě, když byl během sedláckých bouří dobyt a vypleněn. Dalšími vlastníky byli páni Michnové z Vacínova, kteří Postoloprty zadlužili. Prosperita se Postoloprtům začala vracet až za hraběte Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu, který povolil osídlování města židovským obyvatelstvem, jehož ghetto bylo v místech dnešní Mánesovy ulice. Komunita s rozrůstala, během času vznikla synagoga, založen byl hřbitov.

 

  Potomci hraběte ze Sinzendorfu se opět zadlužili, a tak se v roce 1692 panství dostalo do držení rodu Schwarzenbergů. Kníže Josef Adam ze Schwarzenbergu propustil roku 1740 městečko Postoloprty z poddanství a to bylo roku 1757 povýšeno na město.
V letech 1706 až 1718 zažíval zámek generální opravu, v roce 1726 byla započata stavba radnice s věžičkou.

 

  Roku 1739 přišla bouře, která poničila třípatrovou věž s bránou sloužící jako vchod do zámku. Stržena byla barokní báň s orlojem a velkým ciferníkem obráceným na všechny světové strany.

 

  O třináct let později byly zasypány všechny ochranné příkopy a zbourána zeď obepínající zámek. Probíhající války měly dopad na celé Postoloprty. Město trpělo hlavně hospodářsky.

 

  Roku 1768 zámek vyhořel a následující oprava trvající více než dvě desetiletí si mimo jiné vyžádala stržení celého křídla proti náměstí i s hlavní věží. Zámek tak dostal nynější podobu.

 

  V roce 1779 navštívil Postoloprty Josef II. rozhodující se mezi Terezínem a naším městem, které z míst si vybere pro stavbu vojenské pevnosti.

 

  V průběhu dalších let se město všestranně rozvíjelo. Ale o tom až příště …

 

  Případné dotazy, náměty, příspěvky či fotografie k historii Postoloprty uvítáme na mailto:ocima.deti@email.cz?subject=T%E9ma%20t%u0159et%ED.